﻿<p>Přestože pocházel z národa posedlého tělesnou zdatností, $[name] vynikal i mezi ostatními jako zapálený sportovec. Ve škole byl považován za pomalejšího, ale vytrvalého žáka; tuto vytrvalost si nepochybně vypěstoval dlouhými hodinami běhání, skákání a lyžování místo domácích úkolů. Jeho zájem o letectví byl pro chlapce jeho věku typický: patřil ke generaci vyrůstající na válečných příbězích Richthofena, Boelckeho a dalších leteckých hrdinů Velké války. Po dokončení střední školy neměl peníze na vysněnou civilní leteckou školu, a tak mladý $[firstName] plánoval stát se učitelem tělesné výchovy a možná získat slávu jako desetibojař. Přibližně ve stejné době začala Luftwaffe nabírat dobrovolníky do pilotního výcviku a k vlastnímu překvapení $[firstName] náročnými přijímacími zkouškami prošel bez větších obtíží.</p>
<p>Jeho první bojové přidělení odstartovalo trend, který měl jeho pilotní kariéru ovládnout a téměř zničit. Nové postupy i nové typy letadel se vždy učil pomalu, takže ho nadřízení považovali za špatného pilota. Ostatní letci ho zase pokládali za podivínského suchara: odmítal alkohol i kouření a před společenským životem v důstojnické jídelně dával přednost běhání a fotbalu.</p>
<p>Když v roce 1939 vypukla válka, $[firstName] nedostal bojové letecké zařazení. Kdykoli musel jeho Kommodore uvolnit některého pilota, býval první na řadě k převelení, načež vytrvale žádal o přesun k jiné bojové jednotce. Invazi do Polska strávil za psacím stolem, invazi do Francie na zemi, bitvu o Británii a invazi do Jugoslávie u záložní výcvikové jednotky a během invaze do Řecka převážel poškozené stroje do opravárenského střediska a po opravě je létal zpět. Střelbu, bombardování i létání ve formaci trénoval stejně svědomitě jako sport, jenže než se z něj stal schopný pilot, jeho pověst už ho všude předcházela a jednotliví Kommodore se ho snažili zbavit téměř okamžitě po příchodu.</p>
<p>Štěstí se konečně obrátilo dne $[startDate], kdy byl převelen k $[startSquadronName]. Jeho pověst ho opět předběhla, ale nový Kommodore ho místo prostého zbavení se „špatného pilota“ poslal k jednotce, jejíž Kommandeur mu byl nesympatický, jako promyšlenou urážku. Antipatie byla vzájemná, a tak Kommandeur navzdory předsudkům svého nadřízeného poskytl $[firstName]ovi poctivou příležitost ukázat, co umí. Po dvou letech slepých služebních míst se $[age]letý $[startRank] $[name] připravoval ke vzletu na svou první bojovou misi. Byl to nový začátek, na který dlouho a tvrdě pracoval, a věřil, že ho jeho vytrvalost nezklame.</p>